Veronika

Dívám se na ní a slečna tuze bledá
Pro každé slůvko se mi omluví
Je to stud nebo snad rychle hledá
Ztracené smítko na mé obuvi?

Rukou si přejde prstem po nose
Jako by nevěděla co si se mnou počít
Je to jen pigment anebo snad se
nebe zabydlelo v jejích očích?

Překonat ostych, najít k ní cestu
Klikatou, tenkou a tak nezřejmou
Když zvedne ruce k obrannému gestu
Nebo snad chce mě obejmout?

Otázkou není, co na to ta kráska
Zda mě někam pošle a do jakých míst
Nebo snad z toho bude (probůh!) láska
ale jestli tohle bude někdy číst.